Letterbox od Krutižlaba - 2. část


První část: Víkendovka na Ještěd

O říjnovém mlhavém víkendu jsme se rozhodli vyrazit opět do Mukařova, dokončit Letterbox Pauperes commitiones Christi a případně vyrazit i na nějakou jinou pěknou kešku. Sešli jsme se u Billy v Malešicích. I když Billu nenávidím, nakoupili jsme tam jídlo na víkend a šli jsme k Píšťalce. Chvilku jsme na ni čekali a vydali se na pozoruhodné parkoviště. Na něm se parkovalo ve dvou řadách. To znamenalo, že my, kteří jsme měli auto v té zadní, jsme museli pohnout s autem před námi, abychom vůbec vyjeli. Udivení skrývat nešlo.

Cestou jsme se zastavili pro jednu tradičku a kousek dál nás čekal Krutižlabův Letterbox s názvem Vzpomínková keš. První stage jsme hledali celkem dlouho. Nakonec Mates sáhl a měl ji. Zde jsme se dozvěděli kudy dál a co máme dělat. Cesta byla značena reflexními body, které tedy opravdu nebylo nejjednodušší najít. Zvláště pak Píšťalka měla smůlu, protože ji skomírala baterka a musela se spolehnout na ostatní.

Pěkné místo finálky, pěkný celý letterbox. Bohužel nás na samotném konci čekalo nemilé překvapení. Krabičku někdo zapálil!!! Našli jsme zde ohořelý typický Krutižabovský černý pytlíček a okolo něj popel. Zanadávali jsme si na idioty, kteří tohle mají zapotřebí. Tahle kešule by si naše CWG zasloužila a rádi bychom se zapsali do něčeho důstojnějšího, než na kousek papírku… Nechali jsme zde tedy opravdu velmi provizorní logbook v nepromokavém pytlíčku.

Vzkaz pro žháře: Je mi vás líto! Jste pitomci, kteří se neumí bavit jinak? Nekažte laskavě lidem zábavu a práci, kterou si někdo dal se zakládáním této nádherné keše.

Na chalupu jsme přijeli až velmi pozdě v noci. Děda vylezl z koupelny, pozdravil nás a usnul na křesle. My jsme ještě chvíli kecali a pak jsme šli spát.

Ráno bylo krušné. Abychom stihli projít celý letterbox, řekli jsme si, že vstaneme v osm. No, v osm jsme vstali, ale ihned jsme usli a budíček byl tedy až v 9. I když tedy Opičák by klidně spal dále.

lb_krut_2-nahled S ownerovou radou jsme mohli začít až u stage po Haničce. Nechtělo se nám v mokru ničit skálu – a nedej bože, aby se s námi kus urval. Na skále jsme minule byli, takže stačilo poprosit. No nic, přišli jsme na místo, chvilku se kochali nádhernými a velkými hodinami ve skále a začali hledat indicii. Asi po hodině jsme to vzdali a zavolali Krutižlabovi (zase). Ochotně nám poradil a pak už to šlo ráz na ráz. Indicie nás zavedla dále a ta další zase dál. S hledáním již nebyl takový problém. Jednak posloužily hinty, jednak fotonápovědy.

Cesta vedla více méně podél potoka Zábrdka. Krásná příroda, skoro nedotčená člověkem nás uchvátila. Občas jsme museli překonávat i těžší překážky, jako třeba přejít rozmlácený shnilý most, protože jinudy cesta nevedla. Také jsme viděli starou vodní elektrárničku i se dvěma komínky. K elektrárně vedl úzký náhon, který roztáčel masivní železné kolo s listy. Bohužel už nefungovala a do náhonu voda netekla.

Na předposledním zastavení jesme nalezli kryptex, který nám pomohl vyluštit souřadnice finálky. Celou dobu jsme si mysleli, že s těmi kolečky to bude nějaká šílenost. Vymýšleli jsme různé varianty co s tím a nakonec to bylo vlastně jednoduché a zábavné. Kryptex velmi oceňuji!

Finálka s posezením také nezklamala. Udržovaný logbook s hezkou obálkou byl vyzývající k pěknému zápisu. Všem se nám povedlo obtisknout razítka bez kazu, takže to bylo o to lepší.

Cestou k autu jsme sebrali tradičku Vápenská skalka. Pod vesnicí Vápno se nachází pískovcový převis. Je obrovský a po stranách je možné nalézt, řekněme jeskyňky. Pak už jsme se zapsali jen do tradičky na hranici Středočeského a Libereckého kraje.

Vrátili jsme se domů a dali si večeři. Dostali jsme nápad, že půjdeme ještě na noční multinku u Mnichova hradiště s názvem 161. Z calupy jsme se vykopali poměrně pozdě a děda už se jen tak provizorně optal, zda nás má čekat zase tak o půlnoci. Odpověděl jsem mu, že ano. A skutečně. Vrátili jsme se přesně ve davanáct.

Nechali jsme na nějakém „parkovišti“ auto a došli jsme na první stage. Zde jsme nenašli žádný reflexní bod. Po delším hledání Vymítač našel petku zarostlou ve stromu. Ani nešla vyndat. Naštěstí obsah ano. Značení bylo skoro neznatelné. Ani se nedivíme, že ve dne to někdo šel celkově 6 hodin. My to šli podstatně kratší čas, ale i tak to zabralo dlouhé hledání. Indicie Byly rozmísěny v určitých azimutech po přesně 161 metrech, což je vzdálenost, kterou rewieveři používají jako orientační vzdálenost mezi keškami. Nikdo tedy nemůže založit dvě kešky, které jsou od sebe vzdáleny 10 metrů.

Na gps máme funkci „Zadej směr, vzdálenost a jdi“. Proto to bylo jedodušší, ale stejně je to velmi obtížné. Avšak zvládli jsme to. Sranda byla, že krabička Píšťalce nešla vyndat ven a úplně si sedřela ruce. Nevzdala to ale a my mohli zalogovat. ;)

Po nočním lovení jsme si ještě odskočili na předvánoční Vánoční kešku. Chvilku jsme hledali, ale nakonec bylo vše jasné. Keška byla vánočně ozdobena. ;) Ale ne žádnou hnusnou skleněnou koulí, nýbrž krásnou ozdobou.

V neděli jsme se rozhodli zdolat nejtěžší běhací wherigo cache Ad Mortem Festinamus, která vede po příhrazských schodů. Jedná se o wherigo, které připomíná tradiční akci jednoho horolezeckého oddílu. Jde o to vyběhnout schody vysoké cca půl metru, kterých je na trase nespočet. Trasa je dlouhá asi 300 metrů a má převýšení kolem 80 metrů. Rozhodli jsme se pro štafetu s předáváním gps.

Zaparkovali jsme a co nevidíme. Vedle nás stojí auto s ještěrkou. Opsali jsme si trackovatelné číslo a pozdravili jsme zrovna přicházející kačery. Spustili jsme cartridge.

lb_krut_3-nahled Wherigo se spustí při opuštění zóny start. Raději jsme to vypnuli a rozestavili se po trase. Nejdříve běžela Blackmola. Poznamenala, že pokud její běh vypadá jako parodie na běh, ať se Vymítač směje až potom. Ten se asi moc dlouho nesmál, protože mu Blackmola vrazila gpsku do ruky a on vystartoval dále. Předal ji Opičákovi, který doběhl za Martinem, ten bleskurychle vyrazil předat ji Píšťalce. Cestou se rozsekal, ale ihned se zvedl a gps předal. Píšťalka doběhla do cíle a když jsme všichni zřeli, že jsme to společnými silami dokázali uběhnout za 2:43, měli jsme radost.

Došli jsme si pro finálku, kde Martin obdivoval práci, kterou si musel owner dát se soustruhem. Opičákovi se zase líbilo, jak se v kruhu lomí zvuk a nemohl si odpustit na krabičku cinkat pořád dokola.

Po této náročné wherigovce jsme se dohodli, že se ještě pokusíme odlovit letterbox Kobyla. Čas nás tlačil, ale když jsme zjistili, že trasa jde víceméně dokolečka, byli jsme klidnější. Jednalo se o krásnou multi/letterbox cache s několika zastávkami. Nápovědy opravdu seděly. Například nápověda „Dřevěná chobotnice“ symbolizovala pařez s vystouplými kořeny, takže tak opravdu vypadal. Nicméně nápověda „I obři mají občas rýmu“ byla také skvělá. Pískovcová skála byla při troše fantazie vytvarována do obrovského obličeje a keš byla schována v převeliké nosní dírce.

Nejlepší bylo samotné finále. Na protější skále se rýsoval obrys kobyly. A vedle byla skála, která tak celá vypadala. Vůbec bychom se nedivili, kdyby se v průvodčíku tento název pro skálu opravdu vyskytoval. Edit: Doma jsem se koukal a opravdu se tak jmenuje.

No a jelikož jsme chtěli být v Praze kolem šesté, vyjeli jsme směr Černý most. Tam jsme vyhodili Blackmolu. Mates vystoupil zase někde jinde a Píšťalka, Martin a Opičák ještě umyli zapůjčené auto a sebrali dvě nejbližší tradičky. Potom se rozloučili a každý se vydal domů.

Fotogalerie


««« Předchozí text: Nejlibicánkovatější pohled na Štěchovice Následující text: Trička PCK »»»




datum Pondělí 31. 10. 2011, 19.02 | Akce 11-12, Kronika | Autor: Opicakuz

comments powered by Disqus