Měsíční šachta


Měsíční šachta / Moonschaft: Legenda, nejtežší kanálová keška v Praze, která přitahuje každého kačera. Odhalili jsme tajemství Antonína Horáka. Našli jsme tajemnou jeskyni a v ní i krabičku. Konečně! Je to doma.

Všechno to začalo asi před rokem, kdy Vymítač s Opičákem našli svojí první kanálovou kešku. Byl to Epsilon. Hned po odlovení věděli, že kanální kešky budou jejich zálibou. Podívali se tedy na ostatní kešky od Barrandoffské dynastie. Mezi nimi byla i tahle. Bohužel nevěděli jak ji vyluštit, a proto museli počkat až na vznik Powercaching klanu.

Na dalších dvanáct měsíců upadla keška do zapomnění. Až s příchodem Martina do našeho klanu se zase toto téma otevřelo. Dozvěděli jsme se, že má kamaráda, který by nám mohl vyluštěné souřadnice poskytnout a dokonce nás i provést podzemím.

Samozřejmě jsme souhlasili. Věděli jsme tedy, že už dlouho nebude odolávat. Sice se podařilo sjednat průvodce až na listopadový víkend, ale to nevadilo.

Sraz jsme měli sice už v 8 ráno na Lužinách, ale rádi jsme si přivstali. Sestava naší malé expedice byla nakonec Radar, Opičák, Red111, Dž.ohny a Vymítač. Následovala cesta do staré opuštěné rozbořené budovy v Prokopském údolí. Byla zde totiž první stage. Zašli jsme do jednoho sklepa a našli krabičku. Už jsme jásali, ale pak jsme zjistili, že je to nejspíš keška, která nikdy nebude aktivována. Zašli jsme tedy do další podzemní místnosti, kde už jsme našli pod hromadou cihel plastovou krabici. Otevřeli jsme jí a v ní byly desky. Opatrně jsme je sundali a v nich byla kniha. rozevřeli jsme ji a rychle prolistovali. Zjistili jsme, že na některých stránkách jsou vlepené fotografie deníku Antonína Horáka, který našel Měsíční šachtu jako první. Vyfotili jsme si je a pokračovali do Motola, kde byl vstup do podzemí.

Měl tam na nás čekat průvodce, ale nakonec musel akutně do práce. Před vchodem jsme si ještě zavolali s Hruškou, který nám poradil pár věcí ohledně tohoto podzemí. Kolem 10. hodiny jsme vešli do tunelu. K finálce jsme šli dvě hodiny. Procházeli jsme okolo retenčních nádrží a splavů. Cestou bylo hodně odboček. Některé velké na pohodlné na projití, jiné zase pouze na plazení. Pár z nich jsme prozkoumali.

Finálku jsme dobyli ve 12. hodin. Byla v jedné z postranních chodeb. Nalezli jsme ji za otevřeným velkým kovovým poklopem. Vtipkovali jsme, co by se stalo, kdyby se najednou zavřel. Vložili jsme celkem pět TB a přemýšleli kudy zpět. Nejdřív jsme se ještě podívali na vlévání kanálu do Vltavy, které bylo asi po 300 metrech. Nebyli jsme až na konci, protože hladina vody se zvýšila.

Nakonec jsme usoudili, že vylezeme kanálem na Arbesáku před kostelem. Lidé se na nás dívali divně, ale my jsme je úspěšně ignorovali a měli z postupného vylézání náramnou legraci. Zavřeli jsme poklop a vydali se pro jistotu za kostel a až tam se převlékli. Poté jsme pokračovali na další kešky do Vršovic.

Fotogalerie

Text: Vymítač, Fotogalerie: Opičák


««« Předchozí text: Za patologem z kopce 2 Následující text: Jehla v kupce sena »»»




datum Pátek 9. 12. 2011, 22.46 | Akce 11-12, Kronika | Autor: Vymítač

comments powered by Disqus