Jak se loví Santa


Naše nepublikovaná keška Santa patří do kanálu má již obsazenou bednu. To jest FTF, STF a TTF. O prozatím poslední nález (co. TTF) se zasloužil tým ve složení Dobesch, PistaFista, PerchCz a ReddeviCZ.

O své výpravě na tuto kanálovku nám napsali velmi vtipným a poutavým komentářem. Také poslali fotky. Přečtěte si o tom, jak se loví tato keš. Třeba pak budete mít nutkavou potřebu ji také odlovit. :)

Text: Dobesch, Foto: PerchCZ

Nápad nakopnout Santu do análu mám již dlouho, ale protože se u nás doma nikdy dlouho nezdržel, byl jsem docela rád, že se někomu povedlo ho chytit a vykázat kam patří. Když se před týdnem lovila Kanálovka pro trpělivé, řekli jsme si, že by nebylo špatné se někdy podívat jak se mu daří. Když se navíc nedaleko Santy tento týden objevila nová kanálovka Čarodějnický heliport, nebylo co řešit a bylo rozhodnuto o odlovu dvou kanálů za večer.

Doma jsem své pětileté dceři před odchodem řekl, že jdu na keš Santa patří do kanálu. Mohla se potrhat smíchy. Když jsem navíc dodal, že tam s námi půjde i Mikuláš, což je malé PištěFiště, koukala na mě jako na debila a pronesla: „No to dá rozum, že tam musí jít i Mikuláš, když tam jde Santa.“ Vybaven vším možným i nemožným vybavením (holiny, rezervní spodní prádlo, jeansy do kanálu, baterka, broďáky (tříčtvrteční jeansy) a žabky), jsem se dostavil na dohodnuté místo srazu.

Po otestování vybavení na Čarodějnickém heliportu jsme se přepravili k Santovi a vzali s sebou jen to nejnutnější. U Heliportu vyhrožovali bůhví čím a nic z toho. Vzali jsme ale pro jistotu i Pištův žebříček o velikosti 150 cm a lano.

U auta jsem se obul do holin a vzal si pouze baterku a tužku na zápis do logbooku. Za pár chvilek jsme koukali do rozvodněných vln Rio Kanalacho, nebo jak se to tu vlastně jmenuje. Dumali jsme nad tím, zda to dáme, nebo ne. PištaFišta začal navazovat žebříček a já se rozhodl pro průchod spodem.

Říčkou se šlo docela pohodlně a za chvilku jsem stanul na zlomu. Otestoval jsem hloubku a zjistil jsem, že holiny na to určitě nestačí. To ostatně konstatovali i ostatní ze břehu.

Mezitím Pištovci zápasili se žebříkem a začalo to vypadat bledě. Respektive tak, že si nikdo netroufne na něj vlézt a použít ho. Avšak nepolevovali a stále vymýšleli nové typy uzlů. Já si řekl, že když už jsem se dostal tak daleko, tak ji prostě dáme. K údivu ostatních jsem zaklesl propisku za horní lem trička, sundal holiny, ponožky, kalhoty, rukavice a bundu. Vše jsem odložil na břeh a vyrazil za šipkou. Na nátlak Pištovců jsem si ale nakonec ty holinky zase obul.

Než bys řekl švec, byla překonána hladina ponoru u holin a než by ten švec čapl drátev, byl jsem ve vodě až po pás. Naštěstí dno potom už neklesalo, a tak jsem byl za vteřinku u trubky a mohl v lehkém předklonu pelášit pro keš. Tu jsem naštěstí našel na slíbeném místě ve stylovém „Santoobalu“. Popadl jsem ji a vrátil jsem se zpět k ústí. Tam jsem zavěsil keš na žebříček (alespoň k něčemu byl dobrý) a předložil ji ostatním k zalogování.

Mezitím se pořizovala fotodokumentace a jak jsem s hrůzou zjistil, začala se rozrůstat i skupinka na břehu. Kačeři si vyrazili na Santu pro TTF a podcenili přípravu. Koukali tedy jen na exota, který v mokrých trenkách a s holinama plnýma vody stojí na pokraji trubky. Nabídku na zalogování odmítli, že by to nebylo čestné.

Zaslechl jsem ještě něco jako: „Děti, nechoďte k nim moc blízko, je to nakažlivý. To radši oželím to TTF, než něco takovýho mít doma.“

Pištíček mi za karabinku, která je na keši, přicvakl Santu na žebříček a já si ji dole vzal. No a pak už to byla brnkačka. Vrátil jsem Santu zpátky, kam patří a protože byl žebříček stále na místě, pokusil jsem se o výstup „suchým kolenem“. Suchou nohou to nešlo, protože v holinách jsem měl stále vodu do půlky lýtek.

Po náročném akrobatickém výkonu jsem to zvládl a musím přiznat, že nevím, zda bych po tom řebříku byl vůbec schopen slézt dolů. Poté jsem všechny donutil zhasnout baterky. Ne že bych se styděl, ale nějak na tom čerstvém povětří začala být zima a přece si nebudu kazit pověst. Zhasli a já mohl přejít z mokrotrenkového stavu do jeansoostrovního. Když jsem zjistil, že jsem suché spodní prádlo a pohodlné trekové boty nechal v autě, škubal jsem si vlasy. Inu, chybama se člověk učí.

Děkuji za zajímavou bezbodíkovku.

Fotogalerie

Video od Víťablonďák

Víťablonďák se o tuto keš pokusil a vysloužil si ještě cennější místo na bedně – FTF. Poslal nám video z odlovu.

««« Předchozí text: Ranní eventy 29.2 Následující text: Kroupy v dubnu »»»




datum Středa 4. 04. 2012, 10.15 | Akce 11-12, Non-PCK | Autor: Opicakuz

comments powered by Disqus