Motolský potok


Motolsky_potok-nahledNáš dnešní cíl byl dobýt cache Motolský potok. Opičák a Mates věděli, že to bude kanál, a tak po zážitku z Epsilonu věděli, na co se mají připravit. Rädar to ovšem nevěděl, a tak si nevzal oblečení na převlečení. V neoprenových botech chodí normálně, tak s tím nebyl problém. Už z tramvaje jsme viděli vchod do podzemí. Následující zastávku jsme vystoupili a vrátili se k mísu, kde Motolský potok opouští povrch a zanořuje se do podzemí. Byl to velký cihlový tunel a před ním stála ochranná mříž. Převlékli jsme se a vyrazili.

Mříž jsme překonali bez problémů. Na straně byly totiž mříže dál od sebe, a tak se tam dalo v pohodě protáhnout. Mates s Rädarem neměli problém stoupnout do docela čisté vody, ale Opičák s tím měl trochu problém. Radši se více namáhal a zdárně se mu podařilo nešlápnout do studené kapaliny. Voda byla jen veprostřed tunelu. Po krajích tedy byla půlmetrová suchá podlaha. Přeskakovali jsme z jedné strany na druhou, protože byla šikmá a špatně se po ní chodilo.

První zazděná odbočka, druhá průchodná a ozval se hukot padající vody. Teď měl přijít nejzajímavější úsek naší procházky. Došli jsme k malému vodopádku vody a pod ním bylo docela velké jezírko. Byl to lapák neboli plísník na zachytávání nečistot z potoka. Prošli jsme po pravé straně přes úzkou lávku. Podle popisu měla být kluzká, ale naštěstí nebyla, a proto tam nikdo nezahučel. Na konci asi dříve bylo nějaké čistící síto. Teď tu po něm zbyl jen železný sloupek trčící ve vodě.

p1010016-nahled

Rozešli jsme se dál. Tvar i materiál tunelu se změnil. Z oblouku se tstal čtverec a z cihel kameny a betonové panely. Auta nám začala jezdit nad hlavou. Když jsme si stoupli pod víko od kanálu, přes které přejelo auto, tak to dobře zadunělo. Poprvé jsem se docela lekl. Asi po sto metrech se odbočovalo do menší postranní uličky vlevo. Byla asi tak desetkrát menší, než původní tunel. Ale pořád se tam dalo jít, ale shrbený. Po dvaceti metrech jsme se mohli narovnat a dál už jsme nemohli projít, protože tam tekla voda z malého tunelu do malé díry. Porozhlédli jsme a na stěně za námi se rýsovala keška v obalu od zdroje. Vyměnili jsme pár věcí, Opičák vyfotili pár snímků, a pak jsme vyrazili na cestu zpět. Nic zvláštního se nestalo až na to, že právě Opice málem šlápl do něčeho hnusného, co vytékalo z nějaké díry. Také si pořád omlacoval rameno o šikmé stěny v tunelu. Pár dní ho pak ještě pěkně bolelo. Pak jsme vyrazili na další kešky, o nich se můžete dočíst v článku Měcholupský upír.


««« Předchozí text: Wherigo v Hostivařském parku Následující text: Měcholupský upír a okolní keše »»»




datum Úterý 7. 09. 2010, 20.01 | Akce 10-11, Kronika | Autor: Vymítač

comments powered by Disqus