Hostivařské podzemí


kanal-h-1-nahled Nedávno jsem narazil na další kanálovou cache. V listingu stálo, že cesta je značena reflexním sprejem, což mě velmi zaujalo. Říkal jsem si, že je potřeba na tuhle cache vyrazit co nejdříve, protože ten sprej ve vlhku moc dlouho nevydrží. Nebyl jsem daleko od pravdy. Reflexní barva nevydržela ani několik měsíců. Domluvil jsem se s Píďalou, že cache odlovíme spolu. První důvod je bezpečnost. Nedoporučuje se do kanálů chodit sám. Druhým důvodem je to, že jsem prostě posera. Sám bych do té černé díry nevlezl. Píďala se mi na srazu přiznal, že jsme na tom stejně.

Jdeme dovnitř

Sraz jsme si dali blízko zastávky Nádraží Hostivař. Začíná zde naše vytoužená cache Hostivařské podzemí. Mezitím co jsem se soukal do neoprénových bot, které si obvykle beru do kanálů, Píďala dokouřil Javanského chlapce a nedopalek odhodil do vody.

zuzeni-h-nahled
Slezli jsme přes zídku ke vstupu. Zjistil jsem, že baterku, kterou jsem si půjčil od Matese je ještě horší, než ta moje. Má dosvítí alespoň metr. ta jeho ani to ne. Poprosil jsem Píďalu, aby zhasl. U baterky jsem viděl rozsvícenou diodu, ale když jsem baterku namířil na stěnu, pálené cihly jsem neviděl. Baterku jsem zhasl a přemýšlel jsem co dělat. Naštěstí měl u sebe kolega ještě jednu maličkou baterku, kterou se jakž takž dalo svítit. Ale stejně jsem se orientoval hlavně podle něho. Ne nadarmo píší v listingu: „Vemte si s sebou určitě dobrou svítilnu, nejlepší je čelovka, aby jste měli volné ruce, k tomu určitě nahradní baterie. Pokud je to možné, tak je dobré vzít si svítilny dvě.“

Velký prostor

Prvním úsekem cesty byl celkem prostorný – řekněme – tunel. Šli jsme u kraje a nemuseli jsme šlápnout do vody. Strop lemovaly krápníky vytvořené usazeným vápencem. Díval jsem se na ně se zájmem. Zakopl jsem o nějaký chomáč hnusu, který se nahromadil ke straně. Naštěstí jsem to ustál. Postupovali jsme dále a bylo nám divné, že jsme zatím viděli jen jednu šipku.

Po chvíli chůze jsme si všimli další šipky. „Měly by fosforeskovat, ne?!“ rozčiloval jsem se. Poté jsme zjistili, že pavoukům chutná fosforeskující nátěr a požírají ho. Na jědné šipce dokonce jeden osminohý miláček právě lezl. Šipky tedy nesvítili, ale alespoň byly vidět.

hostivarske-podzemi-nahled

Přepadovka

Najednou jsme před sebou uviděli zúžení. Ten krásně velký tunel, kde jsme mohli jít bez shrbených zad je pryč. Vlezli jsme do menšího. Nyní již byly vidět pálené cihly pokryté vápencem. Pod nohama nám protékal zurčící proud vody a z každé strany byla pouze tma. Nikde nebyl začátek ani konec. Cesta se mírně stáčela doprava.

prepadovka-nahled Najednou se strop zase rozšířil. Stáli jsme s rovnými zády a nad námi byla spousta místa. Zřeli jsme, že stojíme přímo pod přepadovkou. Pokud je v horním kanále přespříliš vody, odteče do druhého, který je níže. V tomto případě by to znamenalo, že ty humusy potečou na nás. Naštěstí bylo vody málo.

A máme ji!

Prošli jsme kolem přepadovky a vlezli do stejně velké díry jako předtím. Z dálky se k nám doléhaly zvuky padající vody. Doufali jsme, že nepůjde o nějaký jez. Znělo to opravdu zle. Nakonec nás naštěstí sluch klamal. Ze strany tekla voda, ale dala se oblézt v suchu. Najednou vidíme východ! „Hele, to je divný, máš někde ty šipky?“ ptám se Píďaly. Ten mi odpověděl, že poslední byla před tou padající vodou.

Vrátili jsme se a přímo před padající vodou ukazovaly šipky směrem nahoru. Vylezl jsem tedy po zrezavělých stupátkách skoro až pod poklop a tam jsem našel krabici s pokladem. Snesl jsem logbook dolů a zapsali jsme se. Vtip byl, že oba máme razítka s opičákem. Do cache jsem ještě narval Travel Bug plus nějakou drobnost za CWGčko.

kanal-h-2-nahled K východu to již bylo nedaleko. Čím jsme byli blíže k cíli, tím byl stav kachliček horší. Praskaly nám pod nohama a my se tím celkem bavili. U východu byla do betonu zatlučena skoba a na ní zámeček. To byl výborný nápad, protože se za něj dalo chytit a vystoupit bez spadnutí do Botiče.

Houbařská

Jelikož jsme byli nedaleko Hostivařské přehrady, rozhodli jsme se jít ještě na jednu tradičku. Byla jí Houbařská cache – jedlé houby. Tuhle krabku jsme již jednou hledali s Večerkou, Matesem, Rädarem a s Coco. Bohužel bylo šero a signál se točil. Navíc Rädar spěchal domů a my to již nedali. Nyní jsme s Píďalou vylezli krpál, že jsme oba funěli a šli jsme na místo. Píďala cestou nadával, že to nemá za potřebí, takovéhle kopce! Možná bych měl poznamenat, že tu cache již měl nalezenou.

Signál se opět točil jako na holubáni, ale nakonec jsem (jsme) slavil úspěch. Píďala našel dokonce své razítko s podpisem.

Plynárna Měcholupy

Došli jsme na zastávku, kde jsme se rozloučili Píďala měl ještě noční, a tak se mu nechtělo pobíhat po Měcholupech. Já jsem se rozhodl odlovit ještě jednu blízkou cache. Byla jí Plynárna Měcholupy / Mecholupy Gasworks. Po bývalé plynárně zbyla pouze nefunkční autobusová zastávka a v okolí se staví nějaký barák. Místo není příliš vábné. Připomíná staré komunistické sídliště. V okolí se pohybovala řada bezdomovců, kteří vybírali popelnice a kontejnery. Avšak listing je zajímavý a místo je pro něj důležité.

Fotogalerie


««« Předchozí text: FAIL zvaný Třešňovka Následující text: Dp.manovi se moje keš asi nelíbila »»»




datum Středa 13. 04. 2011, 14.28 | Akce 10-11, Kronika | Autor: Opicakuz

comments powered by Disqus