Víkendovka na Ještěd


otik-nahled

2. část: Letterbox od Krutižlaba – 2. část

Podařilo se nám uspořádat vůbec první víkendovou akci, kde bylo více lidí než jen Opičák s Vymítačem. Vyhlédli jsme si dva hlavní cíle, a to navštívit Otíkův event Na Ještěd v kulichu a s lyžemi a pokusit se alespoň načít letterbox PAUPERES COMMITIONES CHRISTI. Už jen ownerův nick Krutižlab svědčí o vysokém počtu hvězdiček v kolonkách terén a obtížnost.

Vyrážíme z Karlína

Jeli jsme Koudyho autem, které není nikterak velké. Naházeli jsme do něj batohy, jídlo a boby. Stejně však jedny boby museli cestující vzadu držen v rukách. ;)

Na začátku jsme si ještě vzali Koudyho multinku Comeback/ovka, jejíž téma je snad všem jasné. Koukli jsme se na místa, kde se točil seriál a jelo se.

Cestou na Mukařov, kde jme přespávali, jsme vyskakovali pro tradičky. Jednu větší zastávku jsme udělali v Brandýse.

Počítáme jako o život

Zde byla krátká multinka s nízkou obtížností. Vše se zdálo být v pořádku. Až finální výsledek nás překvapil. Souřadnice ukazovaly na pole. To nám bylo divné, a tak jsme slídili okolo první stage. Našli jsme krabičku, dokonce s podpisy, ale ta patřila k nějaké skautské hře z roku 2007. Většina lidí souhlasila, že keš dokončíme korektně. Po chvíli se Blackmola koukla na informační ceduli, kde uváděli jiný počet stromů v aleji, než jsme napočítali. Zasmáli jsme se a našli krabbičku.

Kanálovka

O několik set metrů dále se nacházela jednoduchá kanálovka. Jednalo se o rouru odvádějící vodu z nedalekého rybníka. Kešku Lubošovka 3: Luboš a Titanic jsme odlovili celkem rychle. V rouře byl opravdový Titanic ze dřeva a v něm logbook.

Obléknout se na Ještěd

lyzar_retro-nahled V sobotu jsme vyrazili na event. Ten spočíval v tom, že si zabobujeme na Ještědu a vychutnáme si pohledy nic netušících kolemjdoucích. Cestou jsme samozřejmě sbírali tradičky – jak jinak, že? Díky tomu jsme dorazili akorát na čas.

Na dolním parkovišti jsme se přioblékli, protože i v červnu je na Ještědu přeci jen mínus deset stupňů. Nebyli jsme jediní. Celkem se nás na vršku sešlo 85.

Pan hlídač nad námi kroutil hlavou a ptal se o co jde. Všichni lezou z aut v tričkách a my takhle. A co ty boby?! Samo sebou, že jsme si jeho údiv užívali. Také jsme cestou slyšeli jednu holčičku, která se ptala tatínka cože to tam děláme s klouzáky, když není zima.

Máme čas, nebo ne?

Na vrcholku již stál Otík a do megafonu hlásil, že se máme připravit na fotku, ale čekat ještě pár minut do 14:10. Někdo ho prý ve Varech málem ukamenoval, když nestihl běžet za vrchním.

„Pohodička, máme čas. Jdeme ještě tady na tu tradičku, ne?“ prohlásil kdosi. ŠLi jsme. Cestou jsme zapomněli v kolik byl ten sraz a někdo prohlásil, že ve 14:15.

Po zalogování jdeme zpátky a slyšíme megafon: „Tak se všichni nastavte, začínáme.“ Běželi jsme nahoru jako o život. Stihli jsme to, ale bylo to o fous.

Proběhlo opisování coinů a výměna céwégéček a mohli jsme jet. V plánu jsme měli vybrat Liberec, ale nakonec toho bylo více. :-)

Česko, Polsko a hlavně Německo

V Liberci jsme sebrali několik keší, nasvačili se a vyrazili na sever. Dojeli jsme až na Trojmezí. To je lokace, kde se střetávají tři státy. V každém jsme sebrali jednu tradičku a tak máme ve statistikách pěkné odznáčky a nejvíce států za den.

V Německu jsme ještě vyrazili na tradičku Jesus hatte Latschen an…, což v překladu znamená Ježíš má pantofle. Terén 3,5 odpovídal. Muselo se slézt pod mostek nad říčkou.

Opičák s Vymítačem slezli přes zídku zalogovat všechny. Opičák ještě zpod mostu zavolal na ostatní, zda je má zalogovat. Odpověď však nepřišla a slyšel jen cizí hlas. Pozdrav „Hallo“ byl signálem k umlčení Vymítače. Zalogovali jsme a on chtěl krabičku vrátit.

Bohužel byla tma a Opičák mu chtěl posvítit. Ve chvíli, kdy se naklonil, obrovský betonový kus kvádru, na kterém stál, se pohnul a padal na něj. Ten tedy uskočil dále. Přímo do vody. V pohorách…

„No nic, naštve, ale dobrý,“ poznamenal. Vylezli nahoru a co neviděli. Koudy, Martin a Blackmola stojí vedle nějaké Němky. Martin po mě chtěl, abych mu skrz plot podal krabičku, ve které mám razítko. Podal jsem mu ji a on mi řekl, ať jdu na chodník. Ne však přes zahrádku, kterou jsme přišli, ale oklikou. Přeskočil jsem tedy plot.

Mezi tím se Martin snažil lámanou němčinou Němce vysvětlit co jsme dělali pod tím mostem. Když jsem se dostal k ostatním, Martin mě požádal, zda bych nemohl mluvit anglicky, jinak na nás nejspíše zavolá polizei.

Chvíli jsem jí vysvětloval co to je geocaching a uklidnil jsem jí. Měla problém s tím, že jí lidé chodí přes její zahrádku a lezou dolů. Na soukromém pozemku žádné lidi nechtěla. Omluvil jsem se jí za všechny kačery a vzal jsem si na ní email, na který jsem jí poslal zkopírovanou konverzaci, ve které jsem zařídil, aby owner napsal do listingu jedinou přístupovou cestu z druhé strany.

Letterbox

V neděli jsme si naplánovali několik tradiček a jednu multinku, kterou jsme naoknec stejně nedokončili kvůli nejasnostem. Přednější věcí však byl letterbox.

Svobodní Templáři ukryli svůj poklad a zanechali za sebou pečlivě uschované indicie k jeho nalezení. Jedná se o opravdový letterbox, který plní funkci takovou, jaká je jeho prvotní myšlenka.

letterbox-indicie-nahled Ve skalce jsme našli první zprávu, která nás vedla po vrstevnicích dále. Opičák s KOudym se ještě vraceli pro Travel Bug do auta a ostatní šli na druhou stage. Nebyl to chytrý nápad, protože jsme se poté snad hodinu hledali. O to těžší bylo hledání zbytku, když v okolí není mobilní signál.

Nakonec jsme se přeci jen našli a mohli jsme vyrazit na dobrodružnou cestu. Nacházeli jsme další a další kousky šifry a indicie, které nám radily kudy máme jít. ŠLi jsme přes kopce i nížiny, hledali jsme v údolí, i když jsme měli hledat jinde, přelézali jsme kmeny přes vodu, soukali jsme se kopřivami a přelézali posekané větve. Dorazili jsme k další stage.

A je konec

Museli jsme přelézt přes strom na druhý břeh Zábrdky. Poté kousek po skále a byli jsme u indicie. Našli jsme však jen kousek šifry. Instrukce jak pokračovat prostě chyběli. Naštěstí byl v první stage kontakt na Krutižlaba. Volali jsme z mobilů, které mají Vodafone. Ty měly alespoň 1–2 čárky signálu. Ostatní operátoři nic.

Dozvěděli jsme se, kde je ukrytý papírek s instrukcemi. Ten tam však opravdu nebyl. Krutižlab byl zrovna na dovolené, takže nám nemohl pomoci. Vzdali jsme to.

Kousek marné naděje

radost-na-skale-nahled Zanedlouho volá Krutižlab. Vzpomněl si, že má instrukce uložené v gps. Popsal nám cestu a my vyrazili na další stage. Tam jsme našli skálu Vykotlaný zub. Indicie, která v ní byla ukrytá se dala najít bez lana. V ní ale stálo, že máme vylézt na skálu vlevo. Opičák tam vylezl a kde nic, tu nic. Po něm šel Koudy a taky se nesetkal s úspěchem.

Usoudili jsme, že je to na té druhé skále. Na to jsme však měli příliš málo vybavení a neodvážili jsme se na ní vylézt. Také bylo již pozdní odpoledne a museli jsem se dostat domů. Domluvili jsme se, že letterbox někdy dokončíme. Ale všichni společně, protože se jedná o opravdu nádhernou keš a nikoho nechceme ochudit o super zážitek.

Let's go home

Vrátili jsme se na chalupu, zabalili jsme si, rozloučili se s dědou a babičkou a jeli domů. Boby už se nám vzadu držet nechtělo, vyměnili jsme je tedy za batoh. Poté byla cesta příjemnější.

Cestou jsme se moc nezdržovali. Jen jsme šli pro jednu mysterku a to byl problém. Zdržela nás až moc. Vzdali jsme to a jeli rychle domů. Nakonec jsme se do Prahy dostali až někdy v 11, což se mnohým rodičům nejevilo jako nejlepší. Nakonec to všichni pořešili a bylo.

Martina máma prohlásila za šílence, že se vrátí v 11 v noci s bobama v ruce. Pak šla spát a Martin to tedy neřešil. Opičákovi s Matějem řekla, že mohli poslat alespoň sms. Ti jí vysvětlili, že jeden nemá baterii nabitou a druhý nemá kredit. Blackmola si to taky nějak zařídila a Koudy, ten se může snad ve svém věku vrátit kdy chce :D:D:D

Takže, pojedeme dokončit ten letterbox? Nebo někam jinam? Porazíme konečně Blackmolu v Tronovi? A co na to Jan Tleskač?

Fotogalerie

2. část: Letterbox od Krutižlaba – 2. část


««« Předchozí text: Hovnokeš Následující text: Metro C »»»




datum Neděle 17. 07. 2011, 14.32 | Akce 11-12, Kronika | Autor: Opicakuz

comments powered by Disqus